40 let elektromobility u BMW Group. Cesta od BMW 1602 k BMW i3.

Až na konci roku 2013 sjede z výrobní linky v Lipsku první BMW i3, bude to završení 40letého vývoje v BMW. Všechno začalo v roce 1972 na olympijských hrách v Mnichově, kde se na startovní čáře objevila dvě testovací vozidla poháněná elektřinou. Přepracované modely 1602 sloužily jako dopravní prostředky pro členy organizačního výboru a byly nasazeny také jako podpora pro televizní štáb kameramanů při bězích na dlouhé vzdálenosti. Nicméně 350 kilogramů těžké olověné akumulátory s dojezdem přibližně 60 kilometrů se těžko hodily do sériového vozu. S tímto vědomím BMW spustilo sérii výzkumných a vývojových projektů s cílem přinést technologicky vylepšený a úspornější elektrický pohon do běžných vozů. 

První poznatky přineslo v roce 1975 experimentální vozidlo postavené na základu BMW LS se zcela novými bateriemi a motorem. Později v osmdesátých letech byl spuštěn program pojmenovaný „Elektromobil s vysokokapacitními akumulátory“, který poskytl cenné informace s využíváním sodíko-sírových akumulátorů. BMW dále zkonstruovalo speciální zařízení na testování elektromotorů se zabudovaným měřidlem výkonu. Kromě samotných akumulátorů se testy primárně zaměřily na zdokonalování pohonné jednotky a ovládání. Pro fázi testování vzniklo na základech BMW 325iX osm testovacích mul, které se následně velice dobře osvědčily ve službách Německé pošty. 

Velmi slibné výsledky testování urychlily počátek vývoje čistě elektricky poháněného automobilu BMW. Vzhledem k tomu, že předchozí experimentální vozy jezdily na základech již existujících modelů, které nešlo zcela ideálně upravit pro specifické požadavky elektromobilu, měl být další postup zcela jiný. Vývoj se u BMW zaměřil na městské vozy, protože vozy s omezeným dojezdem se do města hodí nejvíc. První účelově postavená studie elektricky poháněného vozu do města a blízkého okolí se poprvé představila na frankfurtském autosalonu 1991 a jmenovala se BMW E1. Tato studie už tenkrát vyčnívala z davu svojí nízkou hmotností a vysokou úrovní bezpečnosti, za niž vděčila lehké konstrukci a pevné karoserii.

Technické parametry také stály za pozornost. Výkon 32 kW, točivý moment 150 Nm a dojezd přibližně 160 km představovaly příslib každodenní využitelnosti.

Kromě pěti prototypů E1 se v rámci projektu objevilo dalších dvacet pět testovacích vozů na podvozku řady 3. Mezi lety 1992 a 1996 sloužilo osm těchto vozů jako pojízdné laboratoře pro testování nejrůznějších motorů, převodovek a akumulátorů za běžného provozu na ostrově Rujana v Baltském moři. Získané informace poskytly cenné poznatky pro další rozvoj elektromobility. Projekt skončil v roce 1997.

V roce 2008 se na silnici dostala flotila přibližně 600 plně elektrických vozů MINI E, určených pro každodenní soukromé využití. Nasbírané poznatky z pilotního projektu přetavilo BMW Group v okamžitý vývoj produkční verze. Konkrétně potenciál použitých lithium-iontových akumulátorů v MINI E nabyl nových rozměrů. Jen o rok později se na počátku roku 2010 prostřednictvím světové premiéry BMW Concept ActiveE celý svět dozvídá, kam až BMW dokázalo posunout své aktivity v oblasti výzkumu a vývoje elektřinou poháněných vozů. Praktické zkoušky více než tisíce vozů se odehrály v roce 2011. Stejně jako v případě MINI E, i zde byla hlavním cílem vývoje tvorba vozidla označovaného jako MCV (Megacity Vehicle), tedy ideálního automobilu pro použití ve světových velkoměstech. Právě tento vůz stál u zrodu budoucího sériového BMW i3. Elektrický systém pohonu konceptu BMW i3 je dokonalým příkladem toho, čeho může dosáhnout systematický rozvoj. Pohonná jednotka zabere při stejném výkonu o 40 procent méně prostoru než v MINI E. 

Více informací naleznete v přiložené tiskové zprávě.